Pořad Ishumar Calling byl natočen naživo na festivalu "Sahara Rocks" (29.-30.5.2010, Paříž) a vysílán v rámci pořadu Imidiwan (poslech pořadu: zde). Kromě moderátora a tvůrce pořadu Sedryka se natáčení zúčastnili také Nadia Belalimat a Philippe Brix, v 2. části Marta Amico a Moussa Bilalan Ag Ganta.
Ishumar Calling (část 1.) : 1980-2000
Vznik moderní tuarežské hudby
1. Tinariwen - skladba Zin es gourmeden z alba Radio Tisdas Sessions
Tento pořad je zaměřen na historii specifického hudebního žánru išumar (ishumar). Jedná se o moderní podobu tuarežské hudby kombinující tradiční formu (rytmus a melodická linka) s elektrickými kytarami. Vznikla v 80. letech 20. století v souvislosti s dramatickými událostmi v Mali a Nigeru (povstání a represe, sucha a hladomor), které donutily mnoho rodin odejít do exilu, především na jih Alžírska a do Libye. V městech hledali mladí Tuaregové těžce obživu (proto byli označovaní jako ishumar - z francouzského slova chômeurs = nezaměstnaní), ale objevili moderní hudbu a elektrickou kytaru. Brzy vznikají první písně navazující na tradiční hudbu se silným vlivem afrického blues, arabské a především rockové hudby. Vyjadřují hořkost ze živoření v exilu a vyzývají k boji za svobodu. Za zakladatele této hudby je považována skupina Tinariwen, jejíž skladby se rychle proslavily a získaly velkou oblibu, protože přesně vystihovaly pocity a naděje celého národa. Ibrahim ag Alhabib (zvaný Abraybone), leader skupiny Tinariwen, byl zřejmě první Tuareg, který vzal kytaru do ruky.
2. Abraybone (Ibrahim ag Alhabib - Tinariwen) - skladba Imidiwan segdet teslem, první písnička, kterou Ibrahim složil a zahrál na kytaru.
V 80. letech odešel Ibrahim spolu s mnoha dalšími do Libye. Kadáfí tenkrát totiž nabídl Tuaregům vojenský výcvik, aby si mohli vybojovat svobodu. Když byli však posláni bojovat do Čadu a Libanonu, poznali, že jsou využíváni ke zcela jiným cílům. Většina Tuaregů dezertovala a vrátila se do své země. V r. 1990 vypuklo povstání v Mali a krátce nato i v Nigeru. Mladí hudebníci se účastnili bojů a přitom pokračovali ve skládání písní, které se v této době staly přímým poselstvím vyzývajícím k boji. Texty některých písní diktovali dokonce samotní velitelé povstalců, což je případ následující skladby Bismillah, která začíná slovy : "Ve jménu Boha, pojďme do boje". Text zhudebnil Kedou (skupina Terakaft).
3. Terakaft - skladba Bismillah z alba Bismilla
Nadia Belalimat (antropoložka, která se zabývá moderní poezií a hudbou Tuaregů) vysvětluje, že použití kytary, nejdříve akustické a pak elektrické, znamenalo ve vývoji tuarežské hudby velký převrat, ale základ písní odpovídá tradiční hudbě, v níž hlavní roli má zpěv. Tradičních nástrojů je velmi málo : imzad, bubínek tendé, flétna, loutna tehardent (viz článek Tradiční hudba). Nejdůležitější je zpěv, hlas je hlavním nástrojem.
V kontextu západní Afriky má hudba Tinariwen blízko ke stylu hudebníka známého jako Ali Farka Touré (songhajský hudebník, pocházel také ze severu Mali, z kraje Timbuktu), který začal hrát na kytaru už v 60. letech. Naopak tradiční tuarežská hudba z oblasti Timbuktu - Gao - Menaka, v níž se používá tehardent, kupodivu moderní hudbu nijak výrazně nepoznamenala.
Zpočátku čerpali Tinariwen především z tradic vlastního kraje, Adrar des Iforas, z formy zvané tendé či iswat, kde hlavní melodii zpívají ženy a doprovází je mužský sbor. Kromě nového nástroje - kytary - přinášejí do tradiční hudby ještě další nový prvek, a to písňovou formu. V tradiční hudbě nešlo o písně, ale o zpívanou poezii, která se často recitovala a někdy i zpívala. Tinariwen však skládají písňové texty, určené výhradně ke zpěvu. Tyto písně byly silně angažované, vyjadřovaly se k současnému dění a přímo se obracely k publiku. Refrén písně či dokonce jednotlivé verše se mnohokrát opakovaly, aby se posluchači mohli ke zpěvu přidat. Účelem bylo, aby zpívali všichni společně. Písně byly motivovány snahou o stmelení Tuaregů, roztroušených tehdy v exilu. Většinou kritizovaly neutěšenou situaci a vyzývaly k činu.
Lalla Badi
Spojení tradiční formy a moderních prvků bylo zřetelné také v ženském zpěvu, který byl vždy dominantní. V Tamanrassetu (v jižním Alžírsku), kde žila v exilu velmi početná skupina Tuaregů z Adrar des Iforas, včetně Tinariwen, byly v té době výrazné a uznávané zpěvačky , jako Lalla Badi, alžírská Tuarežka, která byla "mámou" Tinariwen, pomáhala jim a povzbuzovala je. Příkladem je následující skladba, velmi stará tradiční píseň, kterou Lalla Badi zpívala za doprovodu kytar. Píseň uslyšíte v podání Miny Wallet Oumar (ex-zpěvačka Tinariwen) a skupiny Terakaft z r. 2009. Ve značně upravené podobě se píseň objevila také na albu Aman Iman (Tinariwen) pod názvem Ahimana v podání Mohameda Ag Itlal (alias Japonec). V následující skladbě Mina ukazuje sílu výrazného ženského zpěvu typického pro tradiční hudbu, který dnes většinou moderní skupiny opomíjejí a zpěvačky odsouvají do role sboristek.
4. Terakaft & Mina Wallet Oumar - skladba Wahou imanine (live)
Hlavní témata tradiční poezie se týkala významných událostí jako byly válečné výpravy nebo mimořádné sucho. Mnohé básně se uchovávaly v kolektivní paměti po několik generací a plnily tak roli kroniky, nepsané historie, uchovávané v ústní podobě. Písně Tinariwen měly podobnou funkci, i když oproti tradici jsou texty kratší a jednodušší, méně propracované. Přinášejí nové tvůrčí prvky - nové metafory a obraznost související s moderní dobou. V zásadě ale navazují na tradiční formu a zachovávají její ústní charakter, to znamená, že se obracejí přímo na posluchače s cílem navázat s nimi dialog. V tom je jejich hlavní působivost a síla. Téměř všechny písně začínají oslovením Přátelé, kamarádi, poslyšte ... (Imidiwan ...).
V klasické poezii se často objevuje téma lásky - lásky k zemi, k přírodě. Mnozí uznávaní básníci recitovali nebo zpívali dlouhé a složité básně oslavující jejich kraj. Tinariwen, ačkoli skládali i milostné písně a některé tradiční motivy se u nich vyskytují také (žízeň, stopy v písku), se od této tradice odklonili a místo dlouhých úvah předkládají stručný dialog. Příkladem je následující píseň Awa didjen (přibližný překlad):
To, co se stalo, neznamená nic pro člověka, který se strachuje o své blízké.
Deset let utrpení, útlaku, palčivého slunce a prudkého větru,
to vše je nic proti tomu, když se nedostává vody.
Bratři moji, poušť si vás žádá, poušť vás volá.
V ní je po celé věky pohřben lid Tuaregů a jejich jazyk, tamašek.
A na jejich hrobě ubohá nevědomost pronáší svou modlitbu.
5. Mohamed Ag Itlal alias Japonec (Japonais) - skladba Awa didjen - verze z filmu Teshumara, který dokumentuje historii tuarežského povstání prostřednictvím písní skupiny Tinariwen. Skladba je také na albu Aman Iman (Tinariwen).
Hlavním smyslem písní v době před povstáním a pak během bojů bylo informovat a burcovat. Písně se velmi rychle šířily po celém území. Nejdříve v Tamanrassetu a okolních městech při slavnostech zvaných zauten (z arabštiny), na nichž se scházeli mladí lidé, bavili se, hráli na kytaru, zpívali a diskutovali o problémech. Později i v povstaleckých oddílech v poušti, kde velitelé dávali hudebníkům k dispozici potřebné prostředky k produkci minikoncertů pro bojovníky. Na těchto koncertech se písně nahrávaly pomocí magnetofonů na kazety, ty se pak kopírovaly a putovaly pouští. Skladby se tak dostaly i do odlehlých tábořišť. Dodnes na severu Mali koluje mezi mladými v poušti spousta kazet se staršími i novými nahrávkami Tinariwen. V poslední době je ale čím dál tím víc nahrazuje technologie Bluetooth na mobilních telefonech.
Kazety tak nahrazovaly sdělovací prostředky a je až neskutečné, jakou bojovou sílu a dosah písně tehdy měly, ač za velmi skromných podmínek. Aby podtrhli důležitost sdělení a zajistili jeho srozumitelnost, zpěváci často na začátku písně nejdříve text deklamovali, s výraznou dramatizací, a až pak ho zazpívali. Příkladem je následující nahrávka písně Ewar nanagh.
6. Kedou (spoluzakladatel Tinariwen, později založil vlastní skupinu Terakaft) - skladba Ewar nanagh.
Mírová smlouva s vládou byla uzavřena v Mali roku 1992 (ačkoli byla mnohokrát z obou stran porušována a boje trvaly de facto až do r. 1995) a v Nigeru v roce 1995. Členové skupiny Tinariwen odložili definitivně zbraně a věnovali se nadále už jen hudbě. Vystupovali jako mluvčí Tuaregů a snažili se přiblížit svou kulturu a obtížnou situaci ostatním etnikům v Mali a v dalších afrických zemích, později i na světové scéně. Změnila se témata jejich písní, místo výzvy k povstání volají po míru, vzdělání, jednotě atd.
V 90. letech natočili Tinariwen dvě alba. První r. 1992 ve studiu v Abidjanu (Pobřeží slonoviny) a druhé r. 1993 v Bamaku (Mali). Obě alba vyšla na audiokazetách. Z dnešního pohledu jde o historické nahrávky, které byly natočeny v duchu tehdejší západoafrické hudby, tzn. s použitím syntezátorů a bicího automatu. Abdallah z Tinariwen vypráví, jak to tehdy probíhalo. Natáčení zorganizovala Tuarežka původem z Kidalu (Mali), která chtěla poslouchat písničky Tinariwen v lepší kvalitě než jakou poskytovaly kazety z pouště, a tak pozvala skupinu do studia v Abidjanu a celé nahrávání financovala (její manžel byl Švýcar). Nahrávky se neúčastnili ani Ibrahim ani Intiyaden, zakladatelé skupiny. Z našeho pohledu je to divné, ale Tuaregové nechápou hudební skupinu jako my, tedy jako víceméně stabilní a kompaktní soubor hudebníků. U nich jde spíše o proměnlivé a momentální uskupení, jak se kdo s kým zrovna sejde. Tak i dnes když například Abdallah uspořádá v poušti koncert, všichni to chápou jako koncert Tinariwen, ačkoli s ním hraje pár místních hudebníků (všichni znají repertoár Tinariwen zpaměti).
7. Intayaden (spoluzakladatel Tinariwen, autor mnoha "hitů" skupiny, zemřel 1994) - skladba Iswegh atay, natočená r. 1993 v Bamaku (skladba je také na albu Akh issudar skupiny Terakaft).
Dnes skupina Tinariwen zahrnuje jak starší členy, tak i nové, kteří přišli až po roce 2000, jako např. Eyadou a Intidao. Ti starší působí dnes často jako učitelé, zvláště "Japonec", který hraje s Tinariwen málo, ale o to více se věnuje mladé generaci a učí je hře na kytaru. Mezi jeho žáky patří také Abdallah z Tinariwen nebo Hamid Ekawel, hudebník z Nigeru.
8. Abdallah, Japonais, Hamid Ekawel - skladba Eh Messinagh (live 2001, Tin Essako, Mali - první ročník Festivalu v poušti)
V sousedním Nigeru byl vývoj téměř stejný jako v Mali : exil Tuaregů v 80. letech, vojenský výcvik v Libyi, povstání a mírová smlouva. Podobnou roli jako Tinariwen hrál v Nigeru Abdallah Ag Oumbadougou, který je dodnes velmi populární. Většina tuarežských hudebníků v Nigeru, včetně členů jeho skupiny Takrist n'Akal, prošla jeho hudební školou v Agadezu nebo Arlitu : Koudede, Hasso, Bambino, Mouma Bob ...
9. Abdallah Oumbadougou - skladba Illilagh Ténéré - jedna z jeho prvních nahrávek z r. 1995 (Benin), též s použitím syntezátorů a bicího automatu, jako první desky Tinariwen.
Philippe Brix, další host pořadu, byl prvním manažerem Tinariwen v době jejich prvního turné v Evropě a natočil s nimi první dvě desky. Od r. 2007 se stará o skupinu Terakaft. Vypráví o vzniku skupiny r. 2001 na Sahaře (působila nejvíce v Libyii), kdy ji tvořili především Kedou a Sanou. V roce 2007 byli ve skupině také Diara, bratr Intayadena, a Rhissa. Tehdy se s nimi Philippe Brix potkal a domluvili se, že zkusí natočit desku. Vydali nakonec desky dvě a odehráli v Evropě na třicet koncertů. V létě 2008 se Kedou rozhodl odejít a od té doby skupinu vede Diara. Do skupiny přišli další mladí hudebníci: Abdallah, mladší bratr Sanoua a bubeník Tohandy. Právě natočili další desku (měla by v příštích měsících vyjít), která obsahuje 12 skladeb, z toho několik je z repertoáru Tinariwen.
10. Terakaft - skladba Ag Raghlim (live)
Ishumar Calling (část 1.) : 2000-2010
Úspěch tuarežské hudby na mezinárodní scéně
V roce 2000, po 20 letech existence, nastává pro skupinu Tinariwen období úspěchu na mezinárodní scéně, konkrétně roku 2001 s vydáním alba Radio Tisdas Sessions a hlavně roku 2004 s albem Amassakoul n'Ténéré. Následovaly další dvě desky, několik světových turné a spolupráce s hvězdami světové pop-music, nedávné účinkování na zahajovacím večeru Světového mistrovství ve fotbalu v Johannesburgu atd.
Italská antropoložka Marta Amico vysvětluje vliv světového úspěchu Tinariwen na tuarežské hudebníky. Dříve se domácí hudební scéna odehrávala na rodinných slavnostech a ani proslulí místní hudebníci neměli žádný zvláštní společenský statut. Zájem západních posluchačů o hudbu Tinariwen velmi zapůsobil na mladou generaci, která si uvědomila sílu hudby a její možnosti. Přispěl k tomu i vznik Festivalu v poušti, který se koná každoročně v Essakane u Timbuktu v Mali a zrodil se ze spolupráce Tinariwen s francouzskou skupinou Lo'Jo a s Philippem Brixem. Dnes se podobné festivaly, ač menších rozměrů, konají na mnoha místech Sahary.
Mnoho mladých se po vzoru Tinariwen chopilo kytary a snaží se jít v jejich šlépějích. Tak i skupina Tamikrest, která nedávno vstoupila na evropskou scénu a pochází stejně jako Tinariwen z kraje Kidal - Adrar des Iforas, se otevřeně hlásí k Tinariwen jako ke svému vzoru. Její leader Ousmane Ag Mossa chce skládat písničky o Tuarezích, které bude poslouchat celý svět. Nové skupiny už tedy skládají některé písně přímo pro zahraniční posluchače s cílem šířit povědomí o svém národu a své kultuře. Také si uvědomují zvláštní společenské postavení hudebníků v zahraničí, a tak i oni se dnes považují za umělce, kteří se od ostatních vrstev společnosti určitým způsobem odlišují.
2. Tamikrest - skladba Tamiditine z alba Adagh (zkrácená forma názvu jejich kraje - Adrar des Iforas).
Téměř všichni současní hudebníci se nějakým způsobem vyrovnávají s Tinariwen. Někteří se jim snaží příblížit co nejvíce, jiní méně, ale v podstatě všichni na ně navazují, ať v použití hudebních nástrojů nebo ve struktuře skladeb, v členění rytmu, refrénu atd. Zároveň každý usiluje o uplatnění vlastní individuality, vlastního stylu, aby se od ostatních odlišil. Např. skupiny Tamikrest a Amanar používají bicí, Tarbiyat imzad, Nabil Othmani hraje na ud apod.
Nabil Othmani upřesňuje, že hudba ishumar je sice moderní, protože používá moderní nástroje, ale ve skutečnosti zachovává tradiční melodie. Píseň Ahimana (viz část 1.) je starou "lidovou" písní, jen upravenou do moderní podoby. Hudba nové, mladé generace se však od tradiční tvorby vzdaluje a hledá inspiraci ve světové hudbě. Čerpá ze všech možných vlivů (reggae, rap, rock ...) a tvoří své vlastní melodie. Následující ukázka svědčí o posunu melodie i rytmu v tvorbě mladého hudebníka z Agadezu (Niger), který si říká Bambino.
3. Bambino (Omar Moctar) - skladba Yamidinine - velký hit v Nigeru. Bambino hrál ve skupině Tidawt, dnes vystupuje často samostatně.
Hudebníci čerpají i z hudby okolních afrických etnik. Nejznámějším příkladem je skupina Etran Finatawa, která spojuje Tuaregy a Fulany Woodabé a originálním způsobem kombinuje hudební prvky obou etnik.
4. Etran Finatawa - skladba Tiguedimma - jedna z jejich prvních demonahrávek z r. 2006.
Marta Amico uvádí, že zájem mladé generace o západní kulturu a moderní životní styl je obrovský. Působí tu vliv satelitní televize, vzrůstající využívání internetu, mladí nosí trička a džíny (a šéš na hlavě) a poslouchají hudbu na mobilním telefonu. Velké množství festivalů v poušti s přítomností západních turistů a někdy i zahraničních umělců je pro ně další významnou příležitostí seznámit se s moderním světem.
Ačkoli západní civilizace je pro mladé velmi atraktivní, neznamená to, že by se odvraceli od vlastní kultury. Tuaregové jsou velmi silně připoutáni ke "své poušti" a ke kočovnému způsobu života, o čemž svědčí i fakt, že se nesnaží emigrovat do Evropy. Tuaregů žijících v Evropě nebo Americe je jen hrstka.
5. Nabil Baly Othmani - skladba Tamarit in (z alba Tamghart in) - ukázka propojení tuarežské hudby a reggae.
Ke kombinaci tradiční a západní hudby dochází často na základě spolupráce se zahraničními umělci. Už Tinariwen si zahráli společně se skupinou Lo'Jo nebo s Robertem Plantem. V r. 2006 vznikla formace Desert Rebel složená ze členů skupiny Takrist n'Akal kolem Abdallaha Oumbadougou a francouzských hudebníků, kteří společně upravili některé Abdallahovy skladby, uspořádali společné koncertní turné a natočili CD.
Marta Amico připomíná, že v Evropě je velmi oblíbený mýtus o "modrých rytířích pouště", který spolu se zájmem o "world music" přispěl k úspěchu Tinariwen a otevřel dalším tuarežským muzikantům cestu na světovou scénu a hudební trh. Rozvíjí se spolupráce, západní i tuarežští umělci se vzájemně navštěvují, realizují společná vystoupení a natáčejí desky. Pohled Západu na Tuaregy zůstává ale značně zkreslený. Média stále živí romantický obraz zahalených kočovníků v jedné ruce s kalašnikovem a s kytarou v druhé, mnohem méně se však zajímají o skutečný život Tuaregů a jejich problémy. Nemluví se o národu, jehož osud je nejistý, který je vyháněn ze svého kraje, protože západní mocnosti mají zájem o jeho nerostné bohatství (ropa, uran ...), který trpí nedostatkem základních životních potřeb a jemuž hrozí ztráta půdy, obživy i vlastní kultury. Na jedné straně se rozvíjí kulturní spolupráce Tuaregů se Západem, prodávají se jejich desky, tuarežští hudebníci objevují svět a vydělávají peníze, zároveň však v jejich zemích hrozí hladomor a jediné, co média zajímá, je hrozba teroristických akcí na Sahaře.
6. Desert Rebel - skladba Hé Ténéré (live) - z alba Desert Rebel
V posledních třech letech vznikají v Evropě smíšené skupiny Tuaregů, kteří se zde usadili, a místních muzikantů. První takovou skupinu, Toumast, založil Moussa Ag Keyna ve Francii. Pak se objevily i další skupiny: Kel Assouf (Belgie), Tiwitine (Francie) či Atri N'Assouf (Francie). Představují zvláštní vývoj tuarežské hudby daleko od vlastní země, i když zaměřené na problémy Tuaregů. Je to forma exilové kultury, která propaguje kulturu svého národa a volá po zlepšení situace ve své vlasti, ale hraje a vydává desky pro evropské publikum, přičemž Tuaregové na Sahaře ji vůbec neznají.
Rissa ag Wanaghli byl členem skupiny Takrist N'Akal a uskupení Desert Rebel. Před několika lety se rozhodl zůstat v Paříži a založil skupinu Atri N'Assouf, v níž působí i Francouzi a hudebník z Burkiny Faso. Skupina právě vydala svou první desku, z níž je následující ukázka.
7. Atri N'Assouf - skladba Akal ze stejnojmenného alba.
Hlavní témata současné hudby neobsahují výzvy k boji se zbraní v ruce, jako to bývalo dříve, ale k mírovému řešení konfliktů a ke zlepšení vztahů ve společnosti. Mluví o potřebě vzdělání, o míru, toleranci a samozřejmě také o lásce.
8. Amanar - skladba Alghafiat (v překladu Mír) z r. 2008, kdy se v Kidalu konal oficiální setkání nejvyšších představitelů Mali a místních zástupců. Text písně, částečně rapovaný, vyzývá k budování jednotného státu a k mírovému soužití všech občanů.
Sedryk krátce připomíná nedávná povstání Tuaregů : v Mali (2006-09) za dodržování podmínek mírové smlouvy z r. 1995 a v Nigeru (2007-10) za spravedlivější rozdělování zisků z těžby uranu. Tato témata se v současné moderní hudbě samozřejmě také objevují. Mladý nigerský hudebník Moussa Bilalan Ag Ganta, stejně jako Rissa ag Wanaghli působil v Takrist N'Akal a Desert Rebel, teď žije ve Francii a dal se na sólovou dráhu. Roku 2009 vydal desku Tchixene, jíž reaguje na povstání v Nigeru. Zdůvodňuje to tím, že vše, co se děje na území Tuaregů, ať v Nigeru, Mali, Alžírsku nebo Libyi, se ho přímo dotýká a nemůže tedy mlčet. Proto se stal hudebníkem, aby se mohl vyjádřit. Vysvětluje, že Tuaregové nemají ve zvyku mluvit o svém trápení a pouze hudebníci mohou pojmenovat a komentovat těžkosti života. On sám slyšel poprvé o problémech Tuaregů až od Tinariwen. A tak teď i on musí mluvit o tom, co se děje a co lidi trápí.
Ve svých písní nemluví jen k Turegům, ale i k Evropanům, aby pochopili, jaké jsou problémy a skutečný život Tuaregů. Kočovný život Tuaregů vypadá totiž jinak, než si Evropané myslí. Nebrázdí rozlehlým územím, ani pro potěšení z cestování. Pohybují se na vymezeném území, např. jedna skupina (kmen) pouze v údolí Tidene, a to v závislosti na přítomnosti pastvin a zdrojů vody pro stáda. O tom mluví následující skladba Éleveurs (Chovatelé) - text je ve francouzštině, tedy určen výhradně Francouzům, kteří dodnes využívají (a zneužívají) bohatství Sahary na úkor místního obyvatelstva.
9. Moussa Bilalan Ag Ganta - skladba Éleveurs z alba Tchixene
Moussa je také předsedou nevládní organizace na pomoc lidem na severu Nigeru a momentálně připravuje Festival v Agadezu. Jedná se o nový festival věnovaný kultuře saharských etnik v Nigeru (hlavně Tuaregů), jehož cílem je oživit turistický ruch a ekonomiku kraje po skončení povstání. Festival se bude konat 31.12.2010- 8.1.2011 v Agadezu (Niger).
Kromě toho je také členem nového seskupení Rebel For Peace, které navazuje na činnost Desert Rebel. Dalšími členy jsou Moussův bratr Mohamed a dva Francouzi. Z jejich vystoupení je následující ukázka.
10. Rebel For Peace (live)
