Tuaregové

Kel Adagh obývá horský masív Adagh (od francouzské kolonizace zvaný Adrar des Ifoghas), který už v dávných dobách představoval zastávku na cestě ze severní Afriky do úrodnějších a bohatších krajů kolem řeky Niger. Ve středověku tudy vedla významná karavanní stezka, na níž vyrostlo město Tademekka (v překladu prý "tady je Mekka"), zvané také Essuk, bohaté středisko obchodu a islámské učenosti. Některé berberské kmeny přišly ze severu, mnohé z východu, od pohoří Aïr. Odsud také podle legendy přišla do města Sadawnata zvaná Tigheidet (kozička), bohatá a vznešená dáma, která vládla celému městu a sňatkem s arabským šerífem založila mocný kmen Kel Taghlit.

Zbytky dávného města Tademmeka/Essuk. Foto: Vitke.

V 15. století bylo město dobyto songhajskou říší a kompletně zničeno. Obyvatelé, muslimští učenci, kteří se zachránili, se rozprchli do okolí. Žili nějakou dobu v Adaghu a dostali jméno Kel Essuk, dodnes významný marabutický kmen. Později se do obnoveného města vrátili. V 16. století vládl kraji kmen Kel Tademekkat, založený na matrilineárním principu (podle něhož se postavení a majetek dědí v mateřské linii), jak bylo u Tuaregů zvykem, ale bratr zesnulého náčelníka, Kari-Denna, dostal chuť na "trůn" a dožadoval se patrilineárního postupu po vzoru arabských kmenů. To mu rada starších zamítla, a tak se za pomoci několika nově příchozích kmenů (např. Ifoghas) pustil do boje. Válku vyhrál, Kel Tademekkat kraj opustili a našli útočiště v kraji kolem Timbuktu, který časem ovládli. Město Tademekka bylo při bojích zničeno, podruhé a definitivně. Dnes jsou na jeho místě (u Kidalu) jen trosky. Kari-Denna ovládl Adagh a zavedl patrilineární systém, později se přestěhoval s velkou skupinou kmenů dál na jih, ale udržel si přitom nadvládu v kraji Adagh.

Kel Adagh je tedy označení pro obyvatele kraje Adagh, kde vládli nejdříve Kel Tademekkat, potom Iwellemeden (název pro kmenový svaz, který vedl Kari-Denna) a po jejich odchodu se místní vlády ujal kmen Ifoghas, který změnil statut marabutického kmene na vládnoucí čili válečnický. Protože jeho příslušníci nebyli velkými bojovníky, byl neustále terčem nájezdů ze všech stran (Kel Ahaggar, Kel Aïr a Arabů) a musel uznat aspoň formální nadvládu Iwellemeden, tedy jim platit daně. Skutečnou moc získal až počátkem 20. století díky kolaboraci s Francouzi v období kolonizace. Díky tomu bylo období kolonizace pro Kel Adagh dobou klidu a prosperity.

Tuarežská jednotka pod velením Francouzů. Adrar des Ifoghas.

O to citelněji je zasáhla nezávislost Mali (1960), s níž přišli o všechna privilegia a dostali se do kleští vojenské diktatury, která měla na Tuaregy spadeno. V r. 1963-64 se Ifoghasové vzbouřili, vzpoura byla však velmi tvrdě potlačena. Následné represe a později období katastrofálního sucha v 70. a 80. letech vyvolaly masový odchod Tuaregů do exilu (Mauretánie, Alžírsko, Libye). Dlouhodobá zoufalá situace vyústila v mohutné povstání v letech 1990-1995, které zachvátilo celý sever Mali a skončilo mírovou smlouvou a zlepšením politické situace Tuaregů. Nedávné povstání z r. 2006-2009, vyvolané opět Ifoghasy, k nimž se přidaly jen některé kmeny z kraje Adagh, skončilo rozpačitě. 

Vládní návštěva Mali u amenukala Ifoghasů, Intally ag Attahera,. Kidal, 2009. Foto : B. Desjeux.
Intalla ag Attaher je vpravo v bílém bubu a s černým turbanem.

Ifoghas se dělí na frakce Kel Afella (titul amenukal), Kel Taghlit, Ifergumesen, Kel Uzzeyn. K dalším skupinám bojových kmenů patří Taghat Mellet, Idnan a Itabanaten. Marabuty představoval kmen Kel Essuk, který z kraje odešel spolu s Iwellemeden, ale jedna frakce se později vrátila. Z velkého množství pasteveckých kmenů tvoří velké skupiny Iboghelliten, Chamanamas, Iredjanaten, Imakalkalen, atd.

Vládci Kel Adagh s titulem amenukal (z kmene Ifoghas - Kel Afella) :
Mohammed Almokhtar řečený Aïtta
Abdu Salam (Ghabdu Assalam) Idda
Didda
Elkhassan
Malik
Sid Ormar ag Malik
Deffa
Khammadin (asi do r.1880)
Illy (asi 1880-1908)
Safikhun (1908-1912)
Mohammed wan Ferzu (1912-1913)
Attaher ag Illy (1913-1914)
Elfakri ag Illy (1914-1915)
Attaher ag Illy (1915-1962)
Intalla ag Attaher (od 1962)

Iwellemeden (jedn.č. Awellemed - v překladu prý "syn Lemty", což naznačuje původ z berberského kmene Lemta) je označení skupiny kmenů vzešlých z potomstva ambiciózního Kari-Denny, který si po odchodu z Adaghu (koncem 17. století) vybral jako své sídlo západní část kraje Azawagh kolem města Ménaka, což je oblast v blízkosti řeky Niger, bohatá na pastviny a umožňující i zemědělskou činnost (oblast Sahelu). Místní obyvatelstvo, převážně černošské (Songhajové), si Iwellemeden bez problémů podmanili. Kari-Denna vyvolal brzy další konflikt o nástupnictví: aby zajistil vládu svému synovi, odsunul právoplatného nástupce (syna svého staršího bratra), Attafériše. Attafériš se vzbouřil a pokusil se vybojovat si své právo silou, ovšem neúspěšně, a tak se odebral do východní části kraje Azawagh (v dnešním Nigeru) s centrem v městě Tahoua, kde založil východní větev Iwellemeden. Od té doby se rozlišuje východní větev Kel Denneg (denneg znamená "východ") od větve západní Kel Ataram (ataram znamená "západ").

Jádro Iwellemeden - Kel Denneg tvoří pět válečnických kmenů, které Attafériš pro svůj pochod na východ převedl na svou stranu : Kel Nan (do jehož čela se Attafériš postavil), Tiggermat, Ihegheren, Irawalan, Telemedes. Aby skupinu posílil, přizval i marabutické kmeny Izawiten a Ijawanjawaten. Východní část Azawaghu ovládal v té době marabutický kmen Iberkoreyan, s nímž se Attafériš dohodl na rozdělení moci politické a duchovní. Od té doby byl amenukal vždy z kmene Kel Nan a imám z kmene Iberkoreyan. Iberkoreyan však toužili po úplné moci a r. 1809 jejich náčelník Eljilani zaútočil na vládnoucí kmeny, porazil je a donutil hledat útočiště u svých západních příbuzných Kel Ataram. Do r. 1816 byl Eljilani v čele Kel Denneg coby amenukal a imám zároveň, pak byl ale poražen a vládnoucí kmeny v čele s Kel Nan opět převzaly vládu. Marabutické kmeny si však v této skupině dlouho zachovaly velkou moc i početní převahu (Iberkoreyan se člení na tři frakce - Kel Eghlal, Aït Awari a Išerifan, které se dělí ještě na další kmeny), zato závislých kmenů bylo velmi málo. 
V době francouzské okupace se Kel Denneg účastnili vzpoury vedené Kaosenem z  Kel Aïr, po jejímž potlačení r. 1917 byly hlavní kmeny zdecimované a Francouzi jim odebrali titul amenokal. Místo toho je rozdělili na 6 administrativních skupin, k nimž později přibyly 3 další (1. Irawalan, 2. Kel Eghlal, 3. Kel Nan, 4. Irrereren, 5.Telemedes, 6.Arabové, 7.Igdalen, 8. Aït Awari, 9. Fulani Wodaabe). 

Mohamed El Khorer, syn posledního amenukala Kel Denneg a náčelník Kel Nan. 1972.
Video na webu Les archives de la TSR (velmi zajímavé video, ukazuje velké náčelníkovo tábořiště s mnoha stády a otroky!)

Vládci Iwellemeden - Kel Denneg s titulem amenukal (z kmene Kel Nan) :
Attaferiš (1700 - 1750)
Karoza ag Attaferiš (1750 - ?)
Muda ag Karoza (? - 1804)
Khattutu ag Muda (1804-1807)
Aljilani ag Ibrahim (1807-1816; - z kmene Iberkoreyan)
Algharab ag Khattutu (1816-1819
Budal ag Katami (1819-1840)
Musa ag Budal (1840-1875)
Mohamed ag El Kumati (1875-1905)
Ismaghil ag Lasu (1905-1908)
El Khorer ag Arakkabi (1908-1917)

Iwellemeden - Kel Ataram vládli železnou rukou v západní části údolí Azawagh i v kraji Adagh a v 18. století se vrhli ještě dál na západ. Dobyli Gao a Timbuktu, stali se pány celé saharsko-sahelské části dnešního Mali a nejsilnějším kmenovým svazem Tuaregů. V roce 1825 se Timbuktu dostalo do rukou fulanské říše Macina, ale Iwellemeden i nadále ovládali všechny kmeny v oblasti. Úspěšně odráželi četné útoky Kel Ahaggar ze severu a Kel Aïr z východu. Jejich "říše" zahrnovala velké území s mnoha kmeny, které se členily do více úrovní :
1. nejvýše stály nezávislé kmeny z linie Kari-Denny (jádro Iwellemeden) : Kel Telatay (titul amenukal), Kel Tagiwelt a Kel Ahara;
2. pod nimi, s velkou mírou autonomie, byli vládci kraje Timbuktu a Gourma v povodí řeky Niger (uznávající ale autoritu Iwellemeden a platící daně) - Kel Tademekkat : Tengeregef (amenukal Kel Tademekkat), Iregenaten a Kel Temulayt;
3. částečně závislé kmeny válečnické, tzv. imghad, např. Imededaghen, Igawdaren, Tahabanaten a mnoho dalších;
4. závislé kmeny slabé, tzv. zvané tilaqawin (tj. chudé), např. Chamanamas, Dawshak ...
K nim ještě patřily kmeny marabutické, hlavně Kel Essuk s mnoha frakcemi (Kel Egedeš, Kel Azar, Takaragnat, Kel Tinaghissa), Kel Ansar, Šerif atd.

Festival v Andéramboukane (zóna Iwellemeden). Foto: Christine Muratet / RFI.

Na konci 19. století se Iwellemeden ostře postavili proti francouzské kolonizaci, ale Francouzi postupně převzali nadvládu v krajích Gourma (Timbuktu), kde potlačili odpor Kel Tademekkat, a v kraji Adagh, kde nabídli slabým Ifoghas spojenectví a ochranu. S ohledem na převahu Francouzů přistoupili Iwellemeden formálně na mír, ale jejich amenukal Firhun zorganizoval v r. 1914-1916 povstání, které bylo krutě potlačeno (za pomoci Kel Ahaggar a Ifoghas), Iwellemeden doslova zmasakrováni (z vůdčích kmenů zbylo pár desítek osob) a ožebračeni, protože Francouzi jim zabavili téměř veškerá stáda a uložili odvádět vysoké daně.

Vládci Iwellemeden - Kel Ataram s titulem amenukal (z kmene Kel Telatay) :
Kari Denna (1690 - 1715)
Ag Cheick ag Kari Denna (1715-1741)
Amma ag Cheick (1741 - 1768)
Okadada ag Amma (1768 - 1770)
Kahwa ag Amma (1770 - 1840)
Annaber ag Kahwa (1840-1851)
Al Kotba ag Kahwa (1851 - 1860)
El Insar ag Annaber  (1860 - 1890)
Madidou ag Al Kotba (1890 - 1899)
Lawey ag Annaber (1899 - 1902)
Firhun ag El Insar (1902-1916)
Akor Akor (1916-1919)
Tafenut ag Firhun (1919-1931)
Teljade (1931 - 1961)
Hamatou ag Firhun (1961-1981)
Bajan ag Hamatou (od 1981)
 

Bojový tanec. Tuaregové z kmene Tengeregef, kraj Goundam, Mali. 1946-47.
(Foto J. Gabus)

Oblast Gourma, v širším pojetí území obydlené Tuaregy táhnoucí se od hranic s Mauretánií přes Timbuktu až téměř k Gau a na jihu zasahující až za hranice s Burkinou Faso, je po porážce Iwellemeden opět pod nadvládou kmene Tengeregef,  který obývá území jihozápadně od Timbuktu (Goundam, Diré, Niafunké) a kromě chovu skotu a v menší míře velbloudů se věnuje pěstování rýže. Velký vliv mají silné marabutické kmeny a kmenové skupiny, zvláště Kel Ansar (Kel Antessar) a Chérif.

Mohamed Elmehdi Ag Attaher Al-Ansary, náčelník kmene Kel Ansar. Foto : Mali-Nord.

----------------------------------------------------------------------------------- 

Literatura a zdroje :

Badi, Dida. Une expérience de recherche anthropologique sur un terrain saharien : l’Adagh des Ifoughas. In: Revue algérienne d’anthropologie et des sciences sociales, 2001, n°s 14-15 Mai-Décembre (Vol. V, 2-3). Oran (Algérie).

Bernus, Edmond. Histoires parallèles et croisées : nobles et religieux chez les touaregs Kel Denneg. 1990.   http://horizon.documentation.ird.fr/exl-doc/pleins_textes/pleins_textes_5/b_fdi_30-30/31383.pdf

Boilley, Pierre. Les Touaregs Kel Adagh. Dépendances et Révoltes : du Soudan français au Mali contemporain. Paris, Karthala. 1999.

Claudot-Hawad, Hélène. Iwellemeden Kel Ataram. In: Encyclopédie Berbère, n°XXV, Edisud, Aix-en-Provence. 2003.

Chaventré André, Jacquard Albert, Landre Marie-France, Valat Marie-Thérèse. Un « isolat » du Sud Sahara : Les Kel Kummer. In: Population, 27e année, n°4-5, 1972 pp. 769-804.
http://www.persee.fr/web/revues/home/prescript/article/pop_0032-4663_1972_num_27_4_15223

http://menaka.fr/historik_0.htm

http://fr.wikipedia.org/wiki/Touaregs

http://en.wikipedia.org/wiki/Tuareg_people

http://it.wikipedia.org/wiki/Tuareg

http://www.almendron.com/arte/culturas/tuareg/tuareg.htm