Tuaregové

2006 - vznik povstání: útoky v květnu, Alžírská dohoda

Přibližně deset let po skončení povstání z 90. let vypuklo na severu povstání třetí. Důvodem byla nespokojenost s plněním mírové smlouvy z r. 1995, v níž se vláda zavázala k politickému a ekonomickému rozvoji severních krajů Mali, nejzaostalejších v celé zemi. Politické závazky byly většinou splněny (decentralizace moci, samospráva území, integrace povstalců do armády), ekonomický rozvoj však  zůstával stále v nedohlednu. Ani po deseti letech se místní obyvatelstvo nedočkalo slibované výstavby základní infrastruktury (silnice, školy, zdravotní střediska, zdroje vody, elektřina apod.).

Pohár trpělivosti přetekl a v květnu 2006 zaútočily ozbrojené skupiny Tuaregů pod vedením několika vůdčích osobností předchozího povstání (Iyad Ag Aghali, Ibrahim Ag Bahanga, Hassan Ag Fagaga) na vojenské základny v Kidalu a v Menace. Prezident Amadou Toumani Touré hned přistoupil k jednání a za pomoci Alžírska jako prostředníka byla v červenci 2006 uzavřena nová mírová smlouva, tzv. Alžírská dohoda („Accords d’Alger“) slibující urychlení ekonomického rozvoje severu Mali.

2007 - útok v srpnu, nová jednání

Uplynul rok, aniž by byly podniknuty jakékoli kroky k nápravě. V srpnu 2007 proto povstalci zaútočili na znovu. Zprvu se jednalo o malou skupinu ozbrojených mužů pod vedením Ibrahima Ag Bahangy, kteří napadli vojenskou kolonu a zajali několik desítek vojáků. Později se k nim přidal i Hassan Ag Fagaga a další mladí Tuaregové nespokojení s chronickou nezaměstnaností v kraji a jeho zaostalostí.

Místní obyvatelstvo včetně jeho tradičních i politických zástupců nepřijalo bojové akce povstalců s nadšením a v drtivé většině je odsoudilo. Nepřálo si válku a mělo obavy z jejích následků. Navíc Ibrahim Ag Bahanga postrádal větší autoritu a byl považován spíš za dobrodruha než seriózního vůdce. Za spolupráce s místními zástupci začala vláda s Ibrahimem Ag Bahangou opět jednat o příměří a propuštění zajatců, ale už v září došlo k dalším útokům v Tinzaouatène. Armáda je tentokrát úspěšně odrazila a obsadila okolí Tinzaouatène a Kidalu. Povstalci přistoupili na příměří a Ibrahim Ag Bahanga se uchýlil do Alžírska. V jeho rukou ale zůstalo třicet zajatých vojáků.

 
Ibrahim Ag Bahanga - Interview pro stanici Al Jazeera, 2008 (v arabštině).

Jaro 2008 - nové útoky, vznik dalších ozbrojených skupin a všeobecný zmatek

Od října až do počátku března následujícího roku pokračovala jednání o propuštění zajatců. Vláda oznámila, že za finanční spoluúčasti Alžírska uvolnila částku ve výši 1,75 milionů eur na sociálně-ekonomický rozvoj oblasti. Za pomoci alžírských i libyjských prostředníků se nakonec povstalecké hnutí pod názvem Aliance Tuaregů na severu Mali za změnu (Alliance Touareg Nord Mali pour le Changement - ATNMC) s vládou dohodlo o zahájení dialogu o urychlení rozvoje kraje a o snížení počtu vojenských sil v kraji Kidal výměnou za propuštění všech zajatců. Zajatci byli skutečně propuštěni a vypadalo to, že povstání je u konce.

Zcela nečekaně však 13. března, týden po osvobození zajatců, povstalci znovu zaútočili s odůvodněním, že vláda místo aby armádu z oblasti stáhla, jak slíbila, posiluje její přítomnost. Následovala celá série útoků, při nichž zahynulo několik desítek vojáků i povstalců a mnoho vojáků bylo zajato.

Svým nelogickým počínáním přesvědčil Ag Bahanga většinu lidí, že mu ve skutečnosti nejde o zájmy Tuaregů, ale pouze o peníze. Za každé dohodnuté příměří a propuštěné zajatce prý dostávali povstalci peněžitou odměnu. To byl zřejmě i důvod, proč se náhle, nezávisle na Ag Bahangovi, objevily další ozbrojené skupiny, které dostaly zálusk na podobné finanční připlepšení. Situace se tak zkomplikovala a někdy nebylo jasné, kdo vlastně za útokem stojí. Takto bylo např. 26. března ostřelováno neznámou skupinou ozbrojenců městečko Aguelhoc, 8. května kasárna v Diabaly či 12. května policejní stanice v Ansongu.

Situace byla složitá i z toho důvodu, že v řadách armády působilo mnoho Tuaregů, kteří byli v bojích postaveni proti svým přátelům a příbuzným. Vojáci z jiných etnik je podezírali, že tajně pomáhají povstalcům a předávají jim tajné informace. Tato nedůvěra vyvolala v Tuarezích představu, že jsou v armádě nevítaní a že je ostatní vojáci chtějí zlikvidovat, v čemž je utvrdila dodnes neobjasněná vražda tuarežského důstojníka 11. dubna v Kidalu. Mezi Tuaregy v armádě vypukla panika a mnozí dezertovali. Buď se přidali k Bahangovi anebo vytvořili další ozbrojené skupiny. Událost vyděsila i obyvatele Kidalu a město se téměř vylidnilo.

Povstání tak nabíralo na síle, armáda byla odchodem tuarežských vojáků oslabena a probíhající jednání mezi vládou a zástupci rebelů v Libyi i Alžírsku nepřineslo žádné výrazné výsledky. Život v kraji Kidal, kde většina bojů probíhala, byl zcela ochromen. Ačkoliv obě strany důsledně dbaly na to, aby civilní obyvatelstvo zůstalo násilností ušetřeno, lidé ze strachu opustili domy ve městech a vesnicích a hledali útočiště ve volné poušti, případně v Alžírsku. Zásobování vázlo a nedostávaly se základní potraviny, všichni humanitární pracovníci včetně zdravotníků z kraje uprchli. Situace začínala být kritická a řešení stále nikde.

Reportáž o povstání v Mali (France24, leden 2008) - rozhovory s povstalci včetně Ibrahima ag Bahangy

Květen - listopad 2008: reorganizace sil, východisko z krize v dohlednu

Drtivá a značně krvavá porážka armády 21. května u Abeibary byla podnětem k radikálnějšímu postupu. Obyvatelé kraje dospěli k názoru, že armáda je neschopná a že musí proti povstalcům zakročit sami. V celém kraji začaly vznikat milice Tuaregů a Maurů, tedy ozbrojené jednotky z řad civilních dobrovolníků na obranu proti útočníkům. Prezident Amadou Toumani Touré, který dosud dával přednost jednání před válečnou akcí, se rozhodl soustředit téměř veškerou vojenskou sílu země do severních oblastí a provedl změny v armádě. Do čela postavil tuarežské a maurské důstojníky a přijal civilní milice jako její dočasné pomocné složky. Zároveň pokračoval v intezívních jednáních o podmínkách ukončení povstání.

Armáda přešla do razantní ofenzívy a pod vedením Tuarega Elhadje Ag Gamou začátkem června zničila základnu povstalců Tin-Assalek u města Tin-Essako. Ibrahim Ag Bahanga uprchl se svými muži za hranice a přistoupil na dočasné příměří i propuštění části zajatců. Druhá polovina roku 2008 byla ve znamení klidu zbraní a situace se uklidňovala. Jednání o definitivním míru se zástupci různých povstaleckých skupin vypadalo nadějně a lidé se začínali vracet do svých domů.