Otec a syn
Jednou putovali otec se synem pouští a hledali pro své velbloudy nové pastviny.
V poledne, kdy slunce nemilosrdně žhnulo a vedro se stávalo nesnesitelným, našli úlevu ve stínu rozložité akácie.
Odpočívali, a když otec připravoval jídlo, chlapec se náhle zeptal:
- Tati, a proč je nebe modré?
Muž chvíli přemýšlel a pak odpověděl:
- To nevím, můj synu.
Nastalo mlčení. Pak se chlapec opět ozval:
- A tati, proč je písek žlutý?
Otec znovu odpověděl:
- To nevím, můj synu.
Opět zavládlo ticho.
- A tati, proč jsou stromy zelené?
Otec rozvážně pronesl:
- To nevím, můj synu.
V té chvíli pohlédl syn starostlivě na otce:
- A tati, nevadí ti, že se pořád na něco ptám?
- Vůbec ne, můj synu, naopak! odpověděl otec. Jak jinak by ses něco dozvěděl, kdyby ses neptal?
Jak praví tuarežské přísloví : Issalan assistan.
(Zprávy přicházejí s otázkami - když se neptáš, nic se nedovíš)
Zdroj : Le blog saharien