Tuaregové

Mano Dayak (1949 - 15.12.1995) byl jednou z vůdčích osobností povstání Tuaregů v Nigeru v 90. letech. Stal se symbolem boje Tuaregů za svobodu a národní jednotu.

Narodil se roku 1949 v údolí Tidene, ležící na sever od Agadezu. Pocházel z "urozeného" kmene Iforas, který má v sousedním Mali vedoucí postavení. Ve věku deseti let musel povinně nastoupit do nomádské školy v Azzel, jak nařizovala francouzská koloniální správa. Ve škole se mu zalíbilo a pokračoval ve studiích na střední škole v Agadezu. Poté odešel za prací do hlavního města Niamey.

Ve dvaceti letech odjel na další studia do USA. Roku 1973 přijel do Paříže a zapsal se na vysokoškolské studium kulturní a sociální antropologie se specializací na berberskou společnost. Zde se seznámil se svou budoucí ženou, Francouzkou Odile. Měl s ní dva syny, Maoliho a Madaniho.

Po návratu do Nigeru se stal průvodcem turistů po poušti. Nejdříve pracoval pro francouzskou cestovní kancelář, později založil vlastní agenturu Temet Voyages, která se v Agadezu stala nejvýznamnější. Podílel se také na organizaci Rallye Paříž-Dakar a a spolupracoval při natáčení filmu Bernarda Bertolucciho "Čaj na Sahaře".
 

Mano Dayak během Rallye Paříž-Dakar 3. 1. 1986. Foto: Wikipédia.

Během povstání Tuaregů byl v čele CRA (Coordination de la Résistance Armée - Koordinace ozbrojeného odporu) a stal se jednou z hlavních osobností celého povstání. K dalším vůdcům patřili Attaher Abdoulmomin, Rhissa ag Boula a Mohamed Anako.
 

Osudného 15. prosince 1995 se v rámci vyjednávání vydal na setkání s nigerským prezidentem Mahamanem Ousmanem a nastoupil na palubu letadla spolu s francouzským novinářem Hubertem Lassierem a  dvěma zástupci tuarežského povstání (Hamed Ahmed ag Khalou a Yahaha Willi Wil). Letadlo, vypravené pověřencem francouzské vlády, se však krátce po startu zřítilo. Nikdo z cestujících nehodu nepřežil. 
 

Hrob Mano Dayka. Foto: Wikipédia.
 

Mano Dayak se stal legendou tuarežského povstání, k čemuž zřejmě přispěla jeho tragická smrt.  Dodnes je symbolem tragického osudu Tuaregů i jejich odporu vůči útisku a diskriminaci. Charismatický rebel si získal přátelství i slavných osobností, jako byl například italský režisér Bernardo Bertolucci nebo francouzský fotograf Jean-Marc Durou.

Tuarežský tvůrce šperků Assaghid vytvořil v roce 1966 na jeho počest 22. tuarežský kříž, kříž Mano Dayaka, který je dodnes symbolem odboje Tuaregů.
 

Kříž Mano Dayaka.

Jeho jméno nese i agadezské letiště. 

Mezinárodní letiště Mano Dayka, Agadez (Niger).

Mano Dayak je také autorem dvou knih : "Touareg, La Tragédie"  (Tuareg, tragédie) a "Je suis né avec du sable dans les yeux" (Narodil jsem se s pískem v očích). Obě byly napsány ve spolupráci s francouzskými přáteli, kteří přepsali jeho vyprávění do knižní podoby. Mano Dayak v nich vypráví svůj životní příběh, popisuje život nomádů v poušti, zamýšlí se nad osudem svého národa. Druhá kniha byla dokončena až po jeho smrti a doplněna vzpomínkami jeho přátel.

Touareg, La Tragédie. Mano Dayak, Michael Stührenberg, Jérôme Strazzulla. Lattès, 1992 (ISBN 2-7096-1154-6)
Je suis né avec du sable dans les yeux. Mano Dayak, Louis Valentin. Fixot, 1999 (ISBN 2-87645-213-8)

 Reportáž o Mano Dayakovi.
 Svědectví reportérů francouzského časopisu VSD, kteří s ním spolupracovali.

Interview s Mano Dayakem při expedici Nissan Patrol Teneré v březnu 1991. 

Úryvek z televizního dokumentárního filmu Un Touareg prince du Désert / Tuareg, princ pouště (režie Howard Reid, Geofilm, 1994)

Skladba Mano Dayak od skupiny Tinariwen.

Skladba Mano Dayak od skupiny Kel Assouf.