Jdi na obsah Jdi na menu
 


Mali/Azawad : Kdo rozmotá zašmodrchané klubko?

28. 7. 2012

Ulice v Bamaku.

Po úspěšném útoku islamistů proti MNLA (Národní hnutí za osvobození Azawadu) se zdá, že obě části rozdělené země přešlapují na místě. Na severu vládnou salafistické skupiny, terorizují obyvatelstvo striktním uplatňováním islámského práva, ničí památky v Timbuktu a posilují své pozice. Na jihu panuje spíše bezvládí, armáda je zcela rozložená a politici se hašteří o pozice, místo aby něco řešili.

Prezident Mali Dioncounda Traoré se v Paříži až příliš dlouho zotavoval ze svého zranění, ačkoliv se  několikrát tvrdilo, že je v pořádku a připraven ujmout se své prezidentské funkce. Vrátil se konečně včera 27. července. Zemi bez prezidenta vedl premiér Cheick Modibo Diarra, který běhá z jednoho jednání na druhé, a nic se neděje. Pučistická skupina vojáků pod vedením kpt. Sanoga se měla už dávno vzdát jakéhokoli vlivu na státní záležitosti, ale ačkoliv se stáhla zpět do kasáren a Sanogo byl dokonce zbaven postavení bývalého prezidenta, jeho vliv je stále citelný, zřejmě prostřednictvím mnoha vazeb na současnou prozatímní vádu a prý dokonce i na samotného premiéra (Malijet, Jeune Afrique).
 



Prezident Dioncounda Traoré po příletu na letiště v Bamaku 27.7.2012. Těsně za ním je premiér Cheick Modibo Diarra. Foto : AFP / Habibou Kouyate.


Západoafrické regionální společenství ECOWAS a Africká unie pořádají neustále samá jednání a schůzky o řešení malijské krize, zakončená vždy jakýmsi prohlášením, které se příliš neliší od toho předchozího. Malijci jsou už z toho roztrpčeni, mají pocit, že se jedná o nich bez nich a výsledek přitom stále v nedohlednu. Nemluvě o tom, co ta jednání stojí peněz. Posledním pokynem Ecowasu je, aby premiér sestavil do konce července tzv. vládu národní jednoty, která bude mít širší politický záběr než ta současná a bude lépe schopná řešit současnou krizi, zejména na severu země. Jako řešení se neustále zmiňuje zahraniční vojenská intervence, kterou by měla nová vláda akceptovat.

Nutnost zahraniční vojenské intervence Ecowas stále zdůrazňuje, přestože OSN už třikrát o tématu jednalo, pokaždé s odmítavým závěrem a doporučením řešit krizi diplomatickou cestou (Malijet). Diskuse se točí kolem toho, zda zahraniční vojska budou pouze zajišťovat bezpečnost státních institucí na jihu Mali, nebo zda přímo zaútočí na ozbrojené skupiny na severu země. Guinejský prezident Alpha Condé je pro rychlý zásah, ale upozorňuje na rozdíl mezi islamisty a tuarežským hnutím MNLA, které bojuje za své legitimní právo na sebeurčení a s nímž by se mělo vést jednání o budoucnosti Mali (Malijet). Podobné stanovisko zaujímají i další představitelé západoafrických států a na posledních setkáních zaznívá stále častěji, že je třeba zasáhnout proti cizím teroristickým skupinám (Aqmi, Mujao) a naopak s místními (ne-teroristickými) skupinami (MNLA a Ansar Dine) je třeba vést dialog a spolupracovat s nimi. Dokonce se objevil i názor, že by obě tyto skupiny měly být zastoupeny ve vládě národní jednoty (Info Matin).

Na tuto alternativu rychle zareagoval mluvčí MNLA : "MNLA nevstoupí do žádné vlády Mali a ani nemáme v úmyslu do Bamaka jezdit." (Maliactu). O ochotě jak MNLA, tak i Ansar Dine k jednání však svědčí dosud tak trochu záhadné delegace obou hnutí do Burkiny Faso a Alžírska už v červnu (RFI). O delegaci Ansar Dine vtipkoval i místní tisk s poukazem na problémy asketických  islamistů v luxusním hotelu v Ouagadougou (Maliweb).
 


Delegace Ansar Dine přijata prezidentem Burkiny Faso Blaisem Compaoré


Podmínkou účasti Ansar Dine a MNLA na jednání je však distancovat se od teroristických skupin a ustoupit od požadavku na samostatnost Azawadu. Tyto podmínky byly zřejmě předmětem jednání v Ouagadougou a projevily se krátce po návratu Ansar Dine do Gaa (speciálním letadlem Burkiny Faso). Šéf skupiny Iyad Ag Aghaly, který se dříve ostentativně scházel s vůdci teroristů, se chová náhle diskrétněji a nechal se prý slyšet, že ničení památek v Timbuktu nemá na svědomí jeho skupina, ale Aqmi. Upustil také od černé salafistické vlajky a nahradil ji přívětivějším praporem na bílém podkladě. Otázkou však zůstává, nakolik se opravdu dokáže svých obtížných spojenců zbavit.


Nová vlajka Ansar Dine


Momentálně vypadá Azawad rozdělený do tří sfér vlivu: Timbuktu ovládá hlavně Aqmi (byť jeho velitelé ve městě tvrdí, že zastupují Ansar Dine), Gao je v rukou skupiny Mujao a v Kidalu vládne Ansar Dine. Zřejmě se tyto tři skupiny vzájemně prolínají a podporují, ale jeví tendenci se profilovat odlišně. Zejména Mujao, které tak potupně vyhnalo MNLA, zvolilo šikovnou taktiku, jak si získat přízeň místního obyvatelstva. Podle svědectví neprosazuje islámské právo tak brutálně jako Aqmi v Timbuktu, stará se o bezpečnost ve městě a jakž takž se snaží o fungující zásobování a přijatelné ceny potravin. A především využilo starých konfliktů mezi Tuaregy a většinovým songhajským obyvatelstvem, kterému se moc nezamlouvala představa, že by jim měli Tuaregové vládnout. Skupina Mujao je přesvědčila, že za všechny násilnosti můžou Tuaregové a pak Tuaregy vyhnala, tedy od nich vlastně Gao zachránila. V médiích teď mladíci z Gaa vykřikují, že je jim milejší šarí'a než nadvláda Tuaregů. Skupina Mujao, vedená Mauritánci, kteří se odtrhli od  Aqmi, zahrnuje zřejmě i místní narkobarony (arabské, ale i z jiných etnik) a nyní rekrutuje hojně místní mládež.


Gao. Foto : Assan Ag Midal.


Songhajsko-tuarežské vztahy
zaznamenaly vážnou trhlinu za povstání v 90. letech, kdy se Songhajům zdálo, že malijská armáda je proti tuarežským rebelům málo razantní, a vzali obranu do svých rukou. Vytvořili milice zvané Ganda Koy a pustili se do boje velmi brutálně. Obzvlášť pověstné jsou jejich "trestné výpravy", kdy se Tuaregům mstili za porážku v boji útoky na civilisty ve vesnicích, zahrnující vraždění včetně žen a dětí, mučení a ponižování. Dodnes naskakuje Tuaregům při vyslovení názvu Ganda Koy husí kůže.

Proto nedávná zpráva o vytvoření nové fronty FPR (Forces patriotiques de résistance - Vlastenecké síly odboje) sdružující šest politicko-vojenských hnutí z oblasti Gaa (hlavně Songhajové), které mají charakter domobrany a chtějí osvobodit sever Mali od všech ozbrojených skupin a obnovit jednotu země, vzbuzuje rozpaky. Podle představitelů FPR nevedou jednání k ničemu a jedinou cestou je válka. Mají prý ve střední části Mali výcvikové tábory, kde připravují stovky mladých Malijců. Podle některých zpráv obsahují i obnovené milice Ganda Koy (RFI).  Zda jsou toho opravdu schopni, není zatím jasné, ale ukazují možnou hrozbu občanské války.


Ve výcvikovém táboře milic FPR v Sévaré trénují i dívky, 11. 7. 2012. Foto : REUTERS/Emmanuel Braun.


MNLA
si mezitím líže rány v Burkině Faso, kam se odebrala většina čerstvě jmenovaných členů prozatímní vlády Azawadu po útoku islamistů. Prezident Bilal Ag Achérif se zotavuje ze zranění a 23.-24. července uspořádal v Ouagadougou interní schůzku, na níž si vedení skupiny vyjasňovalo názory na další postup. Mnoho informací ze schůzky není, pouze mluvčí hnutí Moussa Ag Assarid řekl, že MNLA čeká restrukturalizace a obnova sil a příprava na ofenzívu proti islamistům, kteří okupují Azawad. Hnutí je odhodláno bojovat proti teroristickým skupinám, ale potřebuje k tomu pomoc. Je ochotno spolupracovat s Ecowasem, Africkou unií i OSN, ale odmítá bojovat po boku malijské armády. Popírá také, že by bylo ochotno odstoupit od samostatnosti Azawadu (Siwel).

Přes toto prohlášení prosakují zprávy o několika setkání velitele vojenských sil MNLA Mohameda Ag Najima v Nigeru a tuarežského důstojníka Ag Gamou, který se do Nigeru uchýlil po pádu Kidalu a zůstává ve spojení s Mali a Ecowasem, odhodlán podílet se na obnově malijské armády. Podle názoru některých politiků je možné, že MNLA bude nakonec spolupracovat s Mali i zahraničními silami v boji proti islamistům výměnou za autonomii Azawadu (Jeune Afrique). Mluvčí MNLA to však popírají.

Alžírsko dosud zachovávalo pozici mrtvého brouka a k dramatické situaci v Mali se nijak nevyjadřovalo, třebaže sever Mali s ním přímo sousedí a události se ho dotýkají, kromě jiného i tím, že Mujao v Gau uneslo alžírské diplomaty (část z nich byla nedávno propuštěna). Nejasný postoj nejsilnějšího státu v regionu vyvolává mnoho otázek a spekulací. Sporadická prohlášení představitelů Alžírska vyjadřují pouze nesouhlas s jakoukoli západní (evropskou) vojenskou přitomností v saharsko-sahelské oblasti a příklon k politickému řešení. Mnozí pozorovatelé v tom vidí vyčkávací strategii, aby v příhodný moment mohlo Alžírsko ze situace vytěžit maximum pro své vlastní zájmy (Rue89).

MNLA obviňuje Alžírsko ze snahy zmařit plány Tuaregů na samostatnost z obavy, aby se "revolucí" nenakazili také alžírští Tuaregové, což však není příliš pravděpodobné, protože postavení Tuaregů v Alžírsku a jejich vztahy s vládou jsou velmi odlišné od situace v Mali. Stále více se také poukazuje na zvláštní vztahy alžírských vládních činitelů s islamisty, především s Ansar Dine. V období bojů Alžírsko prý souhlasilo s ošetřením zraněných islamistů, ale příslušníky MNLA vrátilo z hranic. Iyad Ag Aghaly udržuje podle mnoha informací velmi dobré vztahy s alžírskými politiky.  Stále častěji se také připomíná dlouholeté tvrzení britského znalce Sahary J. Keenana, že teroristé Aqmi jsou ve skutečnosti  agenti alžírské bezpečnostní služby.


Jeremy Keenan : alžírská bezpečnostní služba je za chaosem v Mali/Saheulu a za atentáty v Alžírsku

Neprůhledná politika Alžírska, které se tradičně staví do pozice hlavní mocnosti regionu (po pádu Kaddáfího to má snazší), bývala i dříve zdrojem komplikovaných vztahů se sousedy, včetně Mali. Často působilo jako zákulisní manipulátor, který na jedné straně neoficiálně podporoval různé strany konfliktů, na druhé straně pak oficiálně vystupoval jako zprostředkovatel mírových jednání. Podobnou politiku ostatně provozoval i Kaddáfí.

Abychom klubko ještě více zamotali, je třeba se zmínit o letitém téměř výsadním postavení Burkiny Faso při jednání s Aqmi o propuštění rukojmích. Prezident Blaise Compaoré vysílá vždy svého poradce jménem Mustapha Ould Limam Chafi, který má "nadstandardní" vztahy s teroristy zavánějící až spojenectvím či určitými společnými zájmy. Tentýž Chafi je teď pověřen jednáním s Ansar Dine, přičemž Burkina Faso vystupuje jako hlavní mediátor řešení malijské krize.
 

 
Prezident Pobřeží slonoviny Alassane Ouattara na návštěvě Paříže a francouzský prezident François Hollande, 26. července 2012. Hlavní téma : krize v Mali a podepsání dohody, v níž Francie anulovala dluh Pobřeží slonoviny ve výši 3,76 milliard eur. Foto : AFP/Bertrand Guay.

Západní mocnosti se staví k Mali také opatrně. USA se, podobně jako Alžírsko, omezuje na občasná prohlášení, že je krizi třeba řešit dialogem (shoda může souviset s tím, že Alžírsko je přítelem USA). Zprávy o financování ozbrojených skupin Azawadu Qatarem (Slate Afrique) nabízejí pohled směrem k Americe. Francie, která se vždy velmi angažuje v oblasti severní a západní Afriky (bývalé kolonie), slavnostně prohlašuje, že ponechá řešení Afričanům a pouze v případě, že se Ecowas a AU rozhodnou vojensky zasáhnout, Francie poskytne svou morální a materiální podporu. Nicméně je všeobecně známo, že přátelské vztahy mnoha prezidentů západní Afriky s Francií se podobají spíše vazalství, speciálně v případě Burkiny Faso, Pobřeží slonoviny, Nigeru ... Většina těchto prezidentů (i Beninu a Toga) byla v posledních měsících na návštěvě v Paříži a současný francouzský ministr zahraničních věcí Laurent Fabius je momentálně na okružní cestě po severozápadní Africe. Nezapomínejme, že ve hře je kromě významné strategické polohy Sahelu také dosud nevyužité nerostné bohatství (ropa, uran) na území Azawadu ...

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář